Konečne prestalo trošku pršať a tak sme sa dnes vybrali do hory. Hubárov bolo viac ako hríbov. Zbieranie hríbov je výborná meditácia v pohybe. Chodíte a stále sa sústreďujete na prítomnosť. Stále sa sústreďujete na hríby, teda tu a teraz. Žiadne iné myšlienky. Akurát som do hľadania musela zapojiť aj môjho anjelika strážneho, lebo som veľmi chcela pre moju polovičku nájsť krásneho dubáka. A tak s pomocou anjelika sa mi ho podarilo nájsť. Vôbec nežartujem. Hríby ešte nie sú. Toto bol zázrak
a svedectvo, že anjeliky strážne nám radi pomáhajú. Treba sa im prihovárať.
Ak máte sedavé zamestnanie, vo voľnom čase meditujte pri chôdzi, alebo ako ja na hubách. Lebo málo pohybu a veľa duševnej práce nepôsobí blahodárne na slezinu. Limfa v našom tele nemá čerpadlo ako krv. Pohybuje sa našim pohybom. Tak teda chodím a meditujem. Okrem toho, že každé ráno cvičím, aby som si prebudila
a nabudila svoju životnú energiu.
Kedysi, keď som sa hnala za úspechom, za pochvalou od predstavenstva, za hromadením zdrojov pre banku, pracovala som som od svitu do mrku. Bolo to únavné, ale pre organizmus žiadny zdravý pohyb. Sadnúť do auta, zaparkovať v práci, vystúpiť z auta, sadnúť do kancelárie, nasadnúť do auta, ísť na pobočky, vystúpiť z auta, sadnúť do kresla u riaditeľov, zase sadnúť do auta. Poznáte to?
Už som z toho kolotoča našťastie vonku. Ale poznám takých ľudí. Nevládzu vyjsť ani na prvé poschodie, nestačí im dych ani svalstvo. Ich dopravný prostriedok nie sú nohy, ale auto a výťah.
Tak tohto krásavca sme dnes našli ja a môj anjelik:)
Takýto pohľad sme mali dnes na Nízke Tatry.
To je chvíľa, kedy duša lieta...
Prechádzajte sa a meditujte. Stačí, ak budete tu a teraz. Tu a teraz je meditácia. Tešte sa z prítomnosti. Zabudnite na starosti, na nevybavené veci, na ... na... na ... Neutečú.
Všetko, kam vás oko v každej chvíli zavedie, tak si to vychutnajte. Ako labužník. Lebo takú potravu pre oči a našu dušu má máloktorá krajina.
Boli ste na púšti? Ja som bola. Aj púšť má svoju silu. Ale tam si uvedomíte, aký zázrak je naša krajina. A predsa v tých oázach v púšti sú ľudia šťastní, deťom žiaria očká.
A oči našich ľudí sú vyhasnuté. Oni už nevidia ten zázrak stvorenstva, hoci ho majú rovno pred sebou. Všade, kam sa pozrú. Zadarmo. Zadarmo potravu pre dušu.
Je smutný pohľad na vyhasnuté oči...
Je zlé, ak niekto navštevuje svoje hroby. Iste, ak sme už žili niekoľko životov, tak niekde na Zemi máme svoje hroby. Ale teraz mám na mysli to, čo bolo. Čo sme
v tomto živote prežili. To sú naše hroby. Čo bolo je pochované. Koniec. Finito. Tak načo na ne v mysli chodiť. Ten človek, ktorým sme kedysi boli, už nie je. Každý deň sa meníme.
Poučiť sa a kráčať tu a teraz.
A tešiť sa ...
No na hríby nosím na krku pre istotu aj píšťalku a občas zapískam, aby macko vedel, kde som :)
Bojím sa ich. Sú hladní a hlad je zlý radca.
Ja viem, niektoré spomienky nás posilňujú alebo rozosmejú. Ako tá moja so žobrákom...:)))
Aj odvážny pes ma pobavil :)))
Pod poéziou je recept na hríby.
Pavol Országh-Hviezdoslav:
Hájnikova žena
Pozdrav
Pozdravujem vás, lesy, hory,
z tej duše pozdravujem vás!
Čo mrcha svet v nás skvári, zmorí,
zrak jeho urknul, zmámila
lož, ohlušila presila:
vy k žitiu privediete zas,
vy vzkriesite, vy zotavíte,
z jatrivých vyliečite rán,
v opravdu priamom, bratskom cite
otvoriac lono dokorán,
a srdečnosť kde odveká,
kde nikdy nevyspela zrada,
bez dotazu, kto on, čo hľadá,
na lono to, hľa, v objem sladký
ramenom láskyplnej matky
pritúliac verne človeka...
Len okamih tam pobudnutia:
už mŕtvie bôľ, už slabnú putá,
zrak čistí sa, tlak voľneje,
i oživujú nádeje;
len jeden pokyn, zášum lesný,
len jeden horskej riavy skok:
a duša už sa ladí k piesni,
tkne sa jej bičík prečudesný —
a srdce hupká vozvysok;
len jedno orla skolotanie,
len jeden švihot sokola,
prez horu mužné zahvízdanie,
na holiach jeden záblesk vatry:
a nás už chváce povoľa,
duch už sa zažal, už sa jatrí,
plamenným krídlom šibe hor’,
jak v nebo naspäť meteor;
len chvíľka, ako vzdušný vlas
čo preletí nám ponad hlavu —
a už ju máme, myseľ hravú:
zmladenej duše prez dúbravu
tak strie sa, ako dúhy pás...
...Z tej duše pozdravujem vás!
... pokračovanie je na tejto link, nájdete tam klenoty našej literatúry v digitálnej forme:
Recept z mailu:
Houbový
pekáček
Protože
smaženice, maso na houbách a bramboračka už jsou „out“, posílám jeden naprosto
úžasný recept, který jsem dostala od Pepy Tichého z Čáslavi, za což mu
nepřestanu do smrti děkovat.
Budeme potřebovat asi dvacet pevných hub
velkých tak 10 - 15cm, nejlépe hřibů nebo podhřibů. Nehodí se měkké babky a
podobná žoužel.
Abych
množství dobře odhadla, vybírám si při čištění ty správné kousky, pečlivě je
prohlédnu, aby se mi do té dobroty nedostal slimák nebo brouk ošklivák a hned
si je podélně překrojím a odložím do pekáčku. Ten na obrázku stačí pro dva
nenažrance nebo tři normální jedlíky.
Pak
si připravím trochu másla nebo oleje, anglickou slaninu, grilovací koření,
smetanu ke šlehání a zapnu troubu na 250°C.
Slaninku
nakrájím na kostičky a opeču na másle přímo v pekáčku.
Pak
do něj vrátím houby posypané grilovacím kořením nebo paprikou, solí, pepřem a
česnekem nebo nějakou jinou směsí, kterou máte rádi. Měla by být trochu
ostřejší, a když houby předem opereme a nenecháme uschnout, lépe na nich
kořeníčko drží.
Ty
„prašivky“ které v pekáčku vidíte, jsou ryzce syrovinky a my, profíci, je
považujeme za „ferari“ mezi houbami…mají jedinečnou vůni a chuť a recept na
pekáček s nimi tvoří podstatnou část mého věna J
Pak
houby pečlivě poliju smetanou ke šlehání a…
…vrazím
to do rozpálené trouby… a na hodinu můžu jít hrát karty
nebo se opalovat nebo míchat zeleninový salát...
Po
cca hodině má pekáček na stěnách božskou hnědou připáleninku a houby jsou dobře
propečené. Šlehačka zmizela a nechala po sobě sosík jménem - nebe v hubě…
Pekáček
připravuji pouze lidem, kteří si to zaslouží s vařeným bramborem nebo
chlebem a předem si odložím na stranu jednu porci pro sebe, protože když to
neudělám, ani neochutnám J
Tak
si nechte chutnat, miláčkové.
Naša nádherná planéta:
